pondělí 2. února 2015

Nemluvte při běhu s klacky, děkujeme.

Ani letos na Brtníky Tony nedorazil (blbec). Asi se bál, že když poběží bez ponožek, bude mu zima. A byla by mu. Já si nevzal vložky a těch 17 hodin ve sněhu byla blbá frajeřina.

Letos byla trať opět krásná. Škoda že ty nejhezší pasáže jsme měly za tmy, a tak co jsem kolem sebe a pod sebou tušil, jsem si prohlédl v blogspotu Lojzíka Kuny. Brtnické ledopády jsme si ale již proběhli za světla a byla to zase paráda. Až taková, že jsme se zakochali do kufru, kde nás ojebli vítězové. Ale to je fuk.

Ale pěkně popřadě, nejdřív trocha fylosofie, ať to má přesah pražské kavárny.

Monty jednou napsal, "nikam nejdu, nejsem soc, zůstanu zalezlej doma". A takovej já jsem vlastně taky. V kabíně cítit nejsem. Radši běhám. Přitom nic nemusím, mám klid od lidí, starostí. Spokojeně si mlčíte, myšlenky vybublávají, mozek má autopilota. Je to ještě lepší, než sedět na záchodě. Tam totiž 17 hodin nevydržíte. Myslim, že Fujda to má podobný.

Proto nás rozmrzelo, že po ataku v kopci do Janova (25 km) s námi zůstal z čelní skupinky zrovna ten nejupovídanější. Oni to maj bratia Slováci nějak v povaze. V té mají i zarputilost. Takže i když trpěl jak zvíře, hekal a brebentil, že potřebuje pít, furt se držel. Nic ve zlým, ale radost jsme z toho prostě neměli. Chtěli jsme si v klidu cupitat, nemluvit a jen křupat sníh. Tak sorry chalan za naše český studený čumáky, máme to tak nastavený. Vyprahlého sobaka jsme nechali ve Vysoké Lípě v hospodě (45 km) a vyrazili konečně sami na nejkrásnější část štreky. Rudolfův kámen a pak hlavně skvostná žlutá značka přes Úzké schody s průlezy a žebříky, pěšinami pokrytými panenským prašanem a tichým ránem, to byla lahoda. Až taková, že jsme zapomněli odbočit a proběhli se o nějaký ten kilák dále. Na kopci Spravedlnost jsme tak spravedlivě zaplatili za naši kochačku a nasátý sobak s dalšími dvěma pronásledovateli už byli kousek za námi.

Na občerstvovačce v Krásné Lípě se moc nezdržujeme, protože před námi jsou další žebříky a průrvy. Jsme na 70 km, nohy i hlava furt chtějí, a tak běžíme a běžíme a tak nechápeme, že na vracečce u Jeskyně víl jsou tři borci zase kousek za námi. Holt jsou dobří, co se dá dělat. Následující kiláky přes Brtnické ledopády (Varhany, Oponu atd) známe. Běžíme, nemapujeme, neodbočujeme, kufrujeme. Je to z toho 10 minut navíc a rázem už nás nikdo nehoní. Je to naopak. Docela rychle kluky stahujeme na rozdíl dvou minut, ale pomalu začínáme uvadat. Z další občerstvovačky v Brtníkách odcházíme všichni společně. Následujících pět kiláků je prodírání sněhem a moc nám nešmakuje. Necháváme borce jít a domlouváme se na tempu, které nebolí, ale zároveň při něm nezmrzneme. Kuřecím během se tak šineme k přístavu lodiček, vyšouráme si soutězku a pomalu se blížíme k cíli. Cestou nás ještě rozveselí jedna Fujdova halucinace, občerstvovačka s křupkama, vyfouká nás rozhledna a zarmoutí kopec, se kterým jsme již nepočítali.

Konec večírku...


V cíli dáváme nejlepší polívku na světě (tak jako v cíli každého ultra), pogratulujeme vítězům, dostaneme odznak a když mi rozmrznou chodidla, vyrážíme zpět do Práááhy, do našich vytopených bytů a kanceláří. V autě mlčíme, tak jak to máme rádi. 

Neúplný GPS záznam. Suunto holt nevydrží to co člověk.

Produktové okénko:
Zapomeňte na jedy z Olomouce. Ládujte Penco, Enervit, Mixit a žaludek je v pohodě.
Neřešte výdrž Petzlu nebo práci čínských dětí a sviťte si Luciferem.
Nesnažte se být jako Kilián a milion dalších, ale utíkejte lehce v Icebug.

4 komentáře:

  1. Stejný čas jako minulý rok jste měli náhodou, nebo jste se do něho úmyslně pokusili trefit?

    OdpovědětVymazat
  2. Náhoda je blbec a drží se blbců:-)

    OdpovědětVymazat
  3. vem lucifera na boudu at si tu nadheru muzu osahat ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Salám, chleba, cibule, pivo, lucifer...

    OdpovědětVymazat